Historie a druhy nejen českých bank
Základní činností bankovních institucí je shromažďování finančních prostředků. Banky pak s tímto kapitálem nakládají - nejběžněji formou poskytování úvěrů, jenž se nastavováním úroků zhodnocují. Činnost bank reguluje stát, dává k dispozici bankovní licenci a podobně. Bankovní dozor většinou vykonává centrální banka.
Za první banky by se dali označit chrámy. Nejstarší dochovaná zmínka je z roku 1861 př. Kr. o chrámu v Sipparu. Lidé si tam ukrývali svoje zásoby zlata. Velký rozvoj bankovnictví přišel ale až ve starověkém Římě. I slovo banka má původ v latinském „il banco“, což znamená stůl na kterém jsou prováděni operace s penězi. Ve středověké Evropě brzdila rozvoj bankovnictví církev společně se svým zákazem poskytovat půjčky za peníze. V tomto období, se této činnosti proto věnovali hlavně židovští obchodníci. Velký rozmach bank začal až v době průmyslové revoluce.
V současné době by se dali banky rozdělit na univerzální nebo specializované na jednotlivé činnosti. Existují exportní banky, rozvojové banky a například i banky hypoteční. Největší bankou v České republice podle počtu klientů je Česká spořitelna. Je leadrem na českém trhu a součástí Erste Bank Group se 17 miliony klientů v osmi evropských státech. Financuje také velké korporace a poskytuje služby v oblasti finančních trhů.
Česká národní banka